Kojení,  Osobní

Kojení – osobně

Ty osobní příběhy jsou často to, co nás nejvíce zajímá. A proto si dovolím připojit i náš “kojící” příběh.


Vlastní mateřství mi bylo (nejen v této oblasti) obrovskou zkušeností. Kdybych tyto řádky psala před otěhotněním, budou vypadat určitě jinak.
O kojení jsem toho věděla poměrně hodně-nebo si to alespoň v té době myslela. O stavbě lalůčků mateřské žlázy jsme se učili už na hodinách histologie tak podrobně, že vím, jak vypadají buňky, které vystýlají chodbičky a komůrky uvnitř prsní žlázy, a jak fungují. Z knih pediatrie jsem se zase dozvěděla, že kojení je nejlepší způsob výživy novorozence
a kojence, i to, kolik by mělo dítko denně vypít nebo jaké je přesné složení mateřského mléka. Že se jedná o dokonalý koktejl vody, bílkovin, tuků, cukrů, vitaminů, stopových prvků, ale i buněk, protilátek, bakterií a mnoho dalšího. Tak dokonalý, že se ještě žádné firmě na světě nepodařilo vymyslet stejně úžasný „nápoj“, přestože jejich slogany rády hlásají věty typu “inspirováno mateřským mlékem”.


Nic z toho mi ale příliš začátky vlastního kojení neusnadnilo. A tak jsem si
i já s dcerou prošla bolestivým přisáváním, nehojícími ragádami, které se infikovaly kvasinkou, bojkotem kojení a nevím, čím vším ještě.

Dcera se narodila spontánně, po bezproblémovém těhotenství a poměrně rychlém a krásném porodu. Přisála se ještě na porodním sále a intenzivně se kojila už od prvního dne. Začátky kojení byly trochu bolavé, ale za několik týdnů vymizela i citlivost a nepříjemný pocit při kojení. Na konci šestinedělí nás čekala první velká zkouška v podobě hospitalizace dcery na dětské JIP. Ač jsem mohla kojit celou dobu, přece jen to nebylo tak pohodlné jako doma, kvůli hadičkám i kanyle na hlavičce bylo celé kojení trochu obtížnější, můj psychický stav a obavy o dceru tomu nepřidaly, laktace se snížila, a o to víc se dcera hlásila o kojení. Takže jsem si z nemocnice přinesla bolavé bradavky a dcera kvasinkovou infekci v ústech, které jsme se nemohly zbavit několik měsíců (důsledek antibiotik). Prsa se samozřejmě infikovala kvasinkou, a tak začal kolotoč bolestí, ragád, pláče nás obou, který trval několik dlouhých týdnů.

Fotka naší dcery v období, kdy jsem měla hluboké ragády a ona zvracela moji napolykanou krev. Nemá sloužit ani jako reklama na žádný produkt ani k nabádání krmení kojených dětí z láhve. Ale cesty k záchraně kojení mohou být různé – a v našem konkrétním případě bylo podání mého odstříkaného mléka z láhve jednou z nich… Po tom, co jsme zkusily opravdu všechno. Byla jsem si vědoma toho, že už se poté nemusí podařit přechod na kojení z prsu, přesto jsem do toho šla a díky tomu se mi ragády konečně zahojily a já pak mohla kojit ještě další dva roky bez dalších problémů… 

Několikrát jsem byla krůček od toto to vzdát. Myslím, že osud tomu tak chtěl, abych se stala pokornější, vnímavější a více chápající k maminkám a dětem, se kterými se budu ve své praxi nadále potkávat. Náš příběh dopadl dobře, všechny rány se zahojily a já mohla kojit dceru do 25 měsíců věku.


SAMOODSTAV

Ve společnosti je hojně diskutované, do kdy je ještě „vhodné“ kojit. Univerzální a jediná správná odpověď neexistuje. Světový průměr samoodstavu (tj. kdy dítě samo ztratí zájem o mateřské mléko bez zásahu matky) je 4,2 let! Pro naši českou společnost často věk docela nepřijatelný… Nicméně doporučení Světové zdravotnické organizace (WHO) zní jasně – výlučné kojení prvních 6 měsíců věku, dále pokračovat i při zavádění pevné strany až do 2 let a déle.


O zdravotních benefitech kojení pro dítě i matku jsem psala v jednom z předchozích článků a ze studií je zřejmé, že pozitivní efekt kojení na snížení rizika obezity v dětství, ale i na snížení rizika onemocnění matky rakovinou prsu či vaječníků se zvyšuje v závislosti na délce kojení.


Nepřísluší mi soudit, co je správně a co není, čím je dítě starší, tím více bychom mu měli umět pomoci od bolesti, umět jej uklidnit i jinak než na prsu. Já sama jsem se rozhodla na samoodstav nečekat. Důvodů bylo více, některé zcela intimní a nechci je zveřejňovat, aby mě pak někdo podle nich soudil. Každý příběh je unikátní a nikdo nešel “v botách” toho druhého. Takže je to opravdu na rozhodnutí každé ženy. Někdy jsou maminky nejisté, cítí velký tlak okolí, že už “by měly” přestat kojit, v tomhle případě je důležitá podpora, že je to opravdu rozhodnutí dané ženy-a pokud ne, ať klidně kojí dál a na okolí vůbec nehledí. Ale občas se setkávám s nepřiměřeným nátlakem a odsuzováním, když se žena rozhodne kojení ukončit.

Pár týdnů před druhým rokem naší dcery jsem se rozhodla ukončit velmi časté noční kojení, které mě v tu dobu již velmi vyčerpávalo a začalo mi být nepříjemné fyzicky i psychicky. Dlouho jsem tohle rozhodnutí zvažovala, čekala, že to přece musí přijít samo, že dcera ztratí o noční kojení zájem… Až jsem se jednou prostě rozhodla, dceři vše vysvětlila a hlavně- byla celou dobu s ní, i když v noci plakala. Moje představy o konci kojení byly mnohem “romantičtější”, přesto tohoto rozhodnutí nelituji. Dál jsem kojila jen před spánkem, tj. 1-2x denně, v noci se již dcera přestala na kojení budit, nevyžadovala žádné jiné tekutiny, v případě probuzení stačilo pohlazení nebo přitulení. A koncem 25. měsíce jejího věku jsme se rozloučily s kojením natrvalo, oproti odbourání nočního kojení to šlo vcelku snadno. I pro moje prsa, která mě vůbec nebolela a už se znovu nenalila.


Jsem opravdu vděčná, že jsem mohla kojit, vím, že to není samozřejmost. Taktéž si nevyčítám, že jsem jej aktivně ukončila já sama, kojení je o vztahu matky a dítěte, a pokud jeden z nich překračuje svoje hranice a limity, je podle mého názoru zcela na místě učinit nějakou změnu.


4 komentáře

  • Krásný článek

    Dobrý den,
    mám 9m dceru a ráda Vas sleduji. Objevila jsem Vás na instagramu a usnadňujete mi život od začátku mateřství. Máte vše napsané srozumitelné a zároveň lidské, až to pohladí.

    A kojením jsem také velmi tvrdě bojovala, dcera byla dráždivá a první tři týdny se nedokázala přisávat. Nyní jsem jiz začala dokrmovat i UM, protože nemám sílu řešit x-ty bojkot. Do toho i záněty prsu s horečkami. Ale 8m jsem kojila plně, nosila výhradně (protože nemohla být vůbec v kočárku) a věřím, že na to jednou budu vzpomínat. Snad se jí povede, aby ten odstav nepřišel moc brzy.

    Děkuji za čas, který věnujete této stránce a mějte se hezky.

    • Pediatrie s láskou

      Dobrý den, děkuji za krásný komentář, udělal mi radost. Přeji Vám všechno dobré a pevně věřím, že na to budete opravdu jednou v dobrém vzpomínat.

      • Super článok

        Veľmi pekný článok ! Sama dojčim už 20 mesiacov, aktuálne som v 17.týždni tehotenstva, dojčím 2 x denne ,pred spaním a výnimočne v noci. Poslednú dobu 2-3 mesiace mi to ale spôsobuje bolesť, nervozitu , dovtedy bol inak syn dojčený na požiadanie. Tiež zvažujem úplné odstavenie, ale nechcela som byť tou “krkavčou materou” ,no nechcem byť ani odporná na svoje okolie, kvôli tomu ,že dojčiť už naozaj nevládzem a nechcem – kvôli bolesti….. Každý má na to nejaký ten svoj dôvod…

        • Pediatrie s láskou

          Určitě nejste krkavčí matka 😉 Já osobně si třeba nedovedu představit v těhotenství kojit, obdivuji všechny ženy, co to bez potíží zvládají.

Napsat komentář: Pediatrie s láskou Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *