Osobní,  Těhotenství

O těhotenství

Poprvé jsem otěhotněla v době, kdy jsme s tehdy už manželem začali mluvit o tom, že bychom se rádi stali rodinou. Ani jeden jsme nevěděli, do čeho jdeme, takže naše představy a plány byly zatím velmi nejasné a dvě čárky na těhotenském testu nás oba dva trochu překvapily. Od prvního dne jsme se ale na miminko velmi těšili. Teprve později jsem pochopila, jaké jsme měli štěstí, že si k nám dcera našla cestu tak rychle.

Těhotenství s první dcerou bylo moc krásné období, na které ráda vzpomínám, plné plánování, těšení se, ale i lehkých obav “jaké to bude”. Probíhalo naprosto fyziologicky, takže jsem mohla chodit až do 7. měsíce do práce, být aktivní a nebýt rostoucího bříška a nějakých běžných těhotenských “neduhů”, ani bych nevěděla, že jsem těhotná.

První těhotenství s dcerou. Foto NIKSTAR Nikol Starostová (stejně tak foto v úvodu článku)

Už při mém odchodu z práce před prvním porodem jsem tušila, že pauza bude asi delší. Dětí jsme si přáli víc a přišlo mi přirozené mít je za sebou, nejen kvůli věkové blízkosti, ale i kvůli tomu, aby pro mě doba mimo medicínu nebyla tak dlouhá. Definitivní rozhodnutí přišlo, když bylo dceři asi 1,5 roku. Zcela naivně jsem si myslela, že otěhotním zase hned, protože napoprvé přece žádný problém nebyl. Miminko ale v následujících měsících nepřicházelo, a tak jsem si naplno užívala našeho zatím jedináčka a vlastně mi to z počátku ani nevadilo. Přehoupl se ale další rok a konec rodičovské ze začal blížit. Touha po dalším dítěti už byla velká, takže jsem dokonce kolem 2 let dcery přestala úplně kojit, aby se mi vrátil pravidelný cyklus. Nebyl to jediný důvod “odstavení”, ale byl to asi ten, který definitivně rozhodl, abych to udělala.

Otázek v hlavě bylo moc, navíc po prvním bezproblémovém otěhotnění jsem vůbec nečekala, že by to teď nemuselo jít…

Abych zaměstnala hlavu, začala jsem plánovat, co dál. Výběr školky pro dceru, psaní článků na blog, řešení mého návratu do práce, protože konec rodičovské se začal blížit a nechtěla jsem jen tak “sedět doma” a čekat. A tak jsem se na začátku roku 2020 šla k primáři domluvit na podmínkách případného návratu…a za pár dní na to objevila na těhotenském testu dvě čárky. Byla to nejen radost, ale i úleva, že to konečně vyšlo!


Radost z těhotenství ale za pár týdnů vystřídal obrovský strach. Už první ultrazvuková kontrola nepřinesla dobré zprávy a další týdny v tom celém nadělali velký zmatek. Padaly různé diagnózy, vidělo mě několik lékařů, ale nikdo nebyl schopný říct, o co přesně jde, jaká je prognóza a vlastně, jestli to nemůže být i něco jiného, než “jen” těhotenství. A tak jsme čekali a doufali. Tyhle týdny mám už teď zpětně docela v mlze. Dcera se v té době začala nejen hodně vztekat, ale i více žadonit o mou pozornost, především tu fyzickou, nedokázala být ani chvilku sama a zabavit se. A mně přitom nebylo dobře fyzicky ani psychicky a tolik bych to potřebovala! Děti se opravdu dokáží velmi dobře napojit na naše emoce. I přesto, že jsem s ní o těhotenství mluvila docela otevřeně (i o tom, že miminko s námi možná nezůstane, protože o jeho existenci věděla od samého začátku), nedokázala asi zcela pochopit, co se děje a tohle byla její reakce na celou situaci. I tak nezapomenu na několik silných momentů, které mi doteď vhání slzy do očí, třeba když mi jednou z ničeho nic přišla pohladit břicho a řekla: “Neboj maminko, miminko s námi zůstane“. Únor a březen utekl, ani nevím jak, a na konci dubna nám na prvotrimestrálním screeningu řekli hned několik dobrých zpráv o našem malém bojovníkovi. A tak jsem se po dlouhé době mohla zhluboka nadechnout, aniž by mě sevřel strach z toho, co bude.

Těhotenství je už pěkných pár týdnů za svojí polovinou, přesto s pokorou přijímám každý další den a snažím se užívat každého malinkatého šťouchnutí uvnitř mého břicha…


9 komentáře

  • 22tt

    To je dobre, ze je vše ok.
    Zažila jsem pěknou hrůzu až do 22tt. Zpočátku spineni (první dcerka je narozena ve 33tt), takže jsem byla vydesena, navíc mi je 39. Prvotrimestralni screening, down sedá zóna, z důvodu polohy dítěte a špatne viditelnosti byla ductus venosus vidět čisté jen z 95%, takže si lékař nelajznul napsat, ze je vše ok. Prestoze si myslel, ze je to v pořádku -kdyby to zapsal bylo by riziko 1:3500. Nosní kustka i sijove projasneni ok. Zaplatili jsme si NIPT testy, 2x po sobě jsme čekali na výsledky 3tydny a vždy vyšly bez výsledku, kvůli nízké fetalni frakci.ve 20tt jsme nic nevěděli, amnio měla markantně vyšší riziko pro vývoj těhotenství než bylo opravdu riziko downa.
    Naštěstí se mi podařilo najít top odbornici fetalni medicíny, která studovala i na Kings college. Vzala nás rychle, jeli jsme v době koronaviru 400km do Prahy, ale vyplatilo se. Po hodinovém utz byl verdikt, ze je vše ok a riziko downa je 1:4500 úleva. Samozřejmě vím, ze někdy vady utz neodhali a nenahradí amnio, nicméně pokud bychom měli na prvotrimestralnim screeningu riziko 1:1000 tak by to nikdo neřešil. Jen mě mrzí, ze mi lékaři neměli “koule” jako paní doktorka riziko přepočítat, protože geneticky screening i FECHO ve 20tt jsem absolvovala i u nich. Neustále mě tlačili do amnio “pro jistotu a ze budeme 100% vedet pohlaví”. Vím, ze rozhodnout se míře unosneho rizika musíme sami, ale nikdo nám to riziko nijak neupravil, neřekl, ze když bude FECHO i screening 20tt ok, ze na x procent je vše v pořádku.
    No teď jsem 33tt, doufám, ze malinka ještě vydrží v domečku, i když strach z downa vystřídal strach z předčasného porodu. Snažím se to brát den za dnem a slavit malé milníky.

Napsat komentář: Pediatrie s láskou Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *